Jak již vědí slovenští a neinitovští bratři, vypravila se hrstka Iniťáků a jejich věrných v počtu osmi osob za poetickým přírodním úkazem zvaným zatmění slunce. Jelikož byla tato atrakce zdarma, ušetřené finanční prostředky mohly být použity na nákup alkoholických nápojů, které pak ono zatmění značně umocnilo. Ale o tom až později.
   Vyjet jsme chtěli ve 14h. Když jsme se kolem 15h shromáždili u aut, zjistili jsme, že odstartovat nemůžeme, protože jednomu autu nesvítí světla. Říkáte si, jak někdo může být tak nezodpovědný a zdržovat strategický odjezd celé skupinu nadšených badatelů. Už se nedivte, byl to Xixo. Po další 20-ti minutovce opravy a zmateného focení a natáčení Rychem na kameru (to byly první a poslední záběry, které zhotovil), jsme konečně vyrazili. Cesta ubíhala poměrně dobře, až po necelé hodině nás značně zbrzdil celkem vydatný a vytrvalý déšť.
   Za Brnem nabrali zrádní Rycho s Xixem 2 stopařky. Jelikož byly vzducho a pohledotěsně zatočeny v igelitových obalech, rozhodla se mužská posádka našeho auta prozkoumat je přímo za jízdy. Začala akce “Stíhačka“. Nejprve jsme auto únosců podjeli z odstavného pruhu a prohlídli si igelitku číslo 1. Nic moc. A pak jsme se vydali stíhat zleva. Tak už byl podstatně zajímavější výhled. Nastalo telefonování s nemravnými návrhy a dotazy. Chlapci se tvářili cudně, jisté však je, že v Břeclavi už děvčata v autě nebyla. Doufám, že nenastane Federální kriminální ústředna pátrá II. Zatím se 158 neozvala, doufejme tedy, že Xixo od Rycha nechvalné praktiky nepochytil. V Břeclavi přehlídka adeptek Miss mokré tričko, jedna byla obzvláště zdařilá (naše auto se pro velký úspěch vrátilo ještě jednou kouknout), zeptejte se Kublaya a ABS našeho auta. Pak večeře a přejezd přes dvoje hranice. Ještě bych ráda vzdala hold mobilním telefonům, nebýt jich, ještě teď bloudíme po Rakousku.
   Kolem 2h ráno už byli řidiči tak znavení (my spolujezdci jsme zodpovědně spali), že jsme po zjištění, že všechny kempy jsou beznadějně plné, zaparkovali na parkovišti u Balatonu a odevzdali jsme se do rukou osudu a nebi. Vše začalo poměrně nevinně. Rozsadili jsme se na parkoviště do poměrně souměrného kruhu. Ten nám ale moc dlouho nevydržel vinou několika koleček nekontrolované konzumace fernetu díky pokročilé noci (ne abyste chlapi práskli, že tam byla lampa!!) zdobených pivní pěnou. A tu nastává problém. Paměť nás všech u některých méně u většiny více vynechává, zde jsou slepené střípky, doufám, že oceníte poměrně podrobnou rekonstrukci. Ještě předtím omluvte neexistenci přesnějších časových údajů, byla tma, a pak- nenosím hodinky. Pojďme na to:
   Asi kolem 4h přijíždí autobus Vítkovice tours a Kublay je vítá nadšeným opileckým křikem. Kupodivu oni jeho nadšení nesdílí, což Kublaye ani v nejmenším nerozhodí a plynule pokračuje v konverzaci. Bohužel už byl jediným účastníkem rozhovoru. Jeho jeden zvlášť nadšený “příznivce“ z autobusu ho pak nadávkami pronásledoval celý další den při každém setkání. Rycho opět našel spřízněnou duši. Byla spřízněná jen do té chvíle, než jí do jejích drobných kočičích úst začal rvát kus salámu včetně své ruky. Pak kupodivu utekla. To jsou moje vzpomínky, pak jsme se za svítání rozešli. Protože začalo poměrně úporně pršet, já jsem se neromanticky skryla do auta, zatímco ostatní trempíci se uvelebili na jakési verandě na kachličkách, kterou Kublay nadšeně označil jako: “Pojďte, zajistil jsem pro vás PERFEKTNÍ spaní!“ Kdo co dělal pak, nevím, měla jsem dost starostí sama se sebou.
   Pak bylo najednou po dešti, sluníčko začalo prosvítat mezi mraky a my se sešli na mokrém parkovišti, abychom se stali diváky Xixovy instruktáže “Za bezpečný sex před koncem světa“. Rozebírat celý průběh nemá moc smysl, jen jsem kromě barvy Xixových trenek a zjištění, že prezervativ není určen pro nasazení na hlavu, protože ten tlak jednoduše nevydrží, zaregistrovala ještě Kublayovu snahu zapojit do produkce neznámou cizojazyčnou kolemjdoucí slečnu. Snažil se jí přimět k rozepnutí knoflíčků na sukni a k aktivnější účasti na představení, zda tam gombíky skutečně byly, nevím Poměrně mě překvapilo, že jí dost dlouho trvalo, než si ujasnila, že je přítomna opilecké zábavě neznámých pošuků. Upřímně řečeno, nejsem si jistá, zda jí to vůbec došlo.
   Pak už nastal přesun na pláž a koupáníčko. Voda byla teplá jako kafe i když dost kalná. Nevadí, stejně se říká: Kalná rána opilcova. Kublay s Xixem se jali pokračovat v zábavě, tzn. v konzumaci piva. V kombinaci se slunečními paprsky si znovuvytvořili a podrželi slušnou hladinu alkoholu se všemi symptomy, které k tomu patří. Začali pak opruzovat jednu účastnici našeho zájezdu, kladli jí stupidní dotazy a celkem dost ji rozhodili. Pak se jí asi hodinu zmateně omlouvali a tak nám příjemně uběhlo dopoledne a část odpoledne. A pak to začlo. Částečné zatmění jsme sledovali průběžně mezi plaváním, tlacháním, opalováním, občas někdo usnul. Kublay mezi spícími nebyl, bohužel o to víc měl času ke konzumaci. Nyní následuje seriózní část reportáže o Kublayových poznámkách během zatmění mluvit nebudu, nevím, kam až jeho hladina stoupla, ale mám pocit, že v jeho případě se jednalo o zatmění dvojí. Tolik vysvětlivky.
   Pak se konečně začalo šeřit a ochlazovat. Vlaštovky lítaly zmateně asi 30 cm nad zemí a my se šli podívat na srpky pod strom. Co to jsou srpky? Slunce, když je už hodně vykousnuté, způsobuje, že stíny jsou v takovém tvaru jako ono. Takže pod stromem byla spousta malých měsíčků jeden vedle druhého. A pak už byl ze slunce už jen malý srpeček a najednou se hrozně setmělo a ochladilo, všichni lidé ztichli a bylo nám dost divně po těle. A najednou to přišlo. Vyšly hvězdy, nebe bylo černomodré a ze slunce byl najednou černý disk se září koróny kolem. Stáli jsme tam jako opaření s otevřenýma očima a hleděli na ten zázrak, který trval sotva 2 minuty a nám se zdál jako okamžik. Neskutečná nádhera, na to se nezapomíná a vy, co jste zůstali doma sedět na prdeli, máte čeho litovat. Žádný Internet nebo telka vám to nenahradí, abyste věděli. Mimochodem, kde se to dá ještě jednou uvidět? Kdo ví o nějaké stránce, kde zobrazení klipu skutečně FUNGUJE?
   Tady má reportáž končí, protože zpáteční cesta kromě toho, že mě Kublay v autě polil pivem a podívané na jeho 5-ti minutové močení nestojí za zmínku.
   Uznávám, že zatmění slunce, tedy důvod, proč jsme výjezd podnikli ani zdaleka netvoří nejdelší část textu, ale vy, co se podobných akcí zúčastňujete, se nedivíte, že?

<Externí dopisovatel bez nároku na honorář Hanka>