Broněk vs. zelení     

Broněk se dostal do menších problémů,poněvadž se na něho zaměřila česká lidová armáda.Nevím čím to je,zda mají problémy s počtem branců a myslí si,že je zachrání náš kamarád Broněk,ale v každém případě byli dokonce tak drzí,že mu zaslali povolávací rozkaz na poštu v Kojetíně.Samozřejmě,že Broněk není blázen,aby si ho šel poctivě na poště vyzvednout a nastopil na výkon služby,ale raději plánuje akci s krycím názvem Nový Zéland = můj nový domov. Určitě mu všichni přejeme,ať se mu tato akce vydaří a budeme ho moci jedno léto v jeho novém bydlišti navštívit.Počet námi okupovaných krajin se tak opět rozšíří a momentálně jsou to tyto země : USA,Německo,Velká Británie,Česko,Slovensko a přibude k nim Nový Zéland.Aspoň budeme mít časem kam jezdit na dovolenku.

Čipova operace      

Bohužel jsem musel navštívit (ač nerad) zařízení zvané Žilinská nemocnice.Byl to velmi zajímavý zážitek a rád se s ním s Vámi podělím.Vše začalo v neděli, když jsem po ráno zjistil,že se mi na hrudníku tvoří jakási hrčka,kolem níž se to zapalovalo.Samozřejmě jsem tomu nepřikládal nějakou zvláštní pozornost a byl jsem v přesvědčení,že vše zase vrátí do normálu.Stav se ale horšil,bylo to čím dál zapálenější a čím dál víc to bolelo.Proto jsem nevydržel (vyměkl jsem, no) a v útery navštívil doktora.Po 1,5 hodinovém čekání (ach ti důchodci) konečně na mně přišla řada a dostal jsem se do ordinace.Doktorovi jsem popsal můj stav (už mi to operovali,když mi byly 4 roky),on v karte zjistil ,že se jedná o nějakou cistu či co a že tam je nějaký zápal a poslal mně s tím na chirurgii k doktorovi Holešovi.Dále to už je jen pro silnější povahy:Doktor Holeša jedobrý chirurg ale má svérazný přístup k pacientům.Na začátku mi trochu povynadal,kde jsem byl tak dlouho a pak mi pověděl ,že tam mám silný zánět a je to třeba otevřít.Bohužel to nemůže kvůli silnému zánětu umrtvit (nevím zda hovořil pravdu,anebo nemocnice šetří,kde se dá).Před vlastním zákrokem jsme ještě trochu pokecali o Jofre De Peiracovi a mohlo to vše začít.Nařízl to skalpelem a pak to střídavě něčím škrábal a odstřihoval nůžkami,vše s komentářem "proč bych si nepoškrabkal,když můžu".Celý zákrok trval asi 5 minut a je třeba povědět,že znám i příjemnější věci v životě lidském.Ale nakonec jsem to vše přežil a docela se u toho aj pobavil (až na tu bolest).Druhý den jsem přišel na převaz,kde skonstatoval,že je to dobrý,něčím to vyčistil,něco vydloubl a celou tu ránu zcelil.Příjemné to teda moc nebylo.Uvidím,co bude následovat dále,vím jen to ,že asi za dva měsíce by se to mělo odstranit celkově (snad mi to tentokrát už umrtví).Co dodat závěrem: bylo to dost maso a nemůžu kvůli tomu hrát minimálně týden tenis,ale naštěstí konzumovat alkohol můžu !!!